Herectví

Ahoj všichni !

Dneska jsem si trochu zavzpomínala a to na mojí " hereckou kariéru" . Píšu to v uvozovkách, protože se to opravdu za kariéru považovat nedá.

S herectvím jsem začala někdy na prvním stupni základní školy. Nastoupila jsem tehdy do milevského divadelního souboru Hlásek. Byly to takové ty začátky, protože jsme byly všichni ještě malé děti a tak naše výkony odpovídaly věku. Učili jsme se správně intonovat, dobře vyslovovat, no zkrátka jsme se postupně zdokonalovali.

Pamatuji si některé naše scénky, nebo jen mluvená vystoupení. V jedné "hře" jsem byla myslím 4 hlava sedmihlavého draka, který šel na námluvy k jedné sani. Dopadlo to špatně, protože 7.hlava protestovala. Bylo to docela úsměvné. V jednom z těch monodialogů jsem povídala o medvídkovi Pů. Bohužel si už přesně nepamatuji, jak to bylo. Každopádně nikdy asi nezapomenu moji poslední roli v tomto souboru. Byl to osel. Šlo o hru s názvem " Brémští muzikanti". Teď ale k tomu, proč na tuto roli nikdy nezapomenu. Osel je dost nepopulární zvíře, protože se říká, že je dost hloupý. Takže podle toho vypadalo i "zacházení" se mnou. Můj kostým byl šílený. Kočička s pejskem měli nádherné "outfity" a já vypadala hrozně. Ještě mi přišlo, že mě paní "režisérka" nemá v oblibě a tím se to trochu stupňovalo. Nejednalo se tedy jen o tuto hru, ale tohle byla ta pověstná poslední kapka.

Několik měsíců po této zkušenosti jsem soubor opustila.

Divadlo mě ale k sobě táhlo pořád. Když jsem se dozvěděla, že na naší střední škole je také divadelní soubor, hned jsem nastoupila. Být součástí " Žádných Hwjezd" bylo jiný kafe. Sranda se dělala ze všech, nebylo to mířené jen na jednoho, jako v Hlásku. Hráli jsme to, co nás bavilo. Zkoušky byly úžasné. Nikdy jsem se tak nepobavila, jako právě na nich. Vzpomínám si na poslední Veselské slavnosti, na kterých jsem učinkovala. Na této akci je zvykem, že se různá družstva i jednotlivci plaví na různých plavidlech po řece. My jsme s týmem herců vyrobili vor a ten jsme pokryli plánkem na hru "Člověče, nezlob se". My jsme byli ty figurky. Opravdu zábava. Bylo dost těžké odcházet.

Momentálně nejsem v žádném spolku, což mě dost mrzí. Doufám, že se k něčemu ještě dostanu, protože mi to hodně chybí. Koukám se na různé scénky s Náhlovským, nebo s Bohdalovou. Ráda bych dělala něco v podobném duchu jako oni. Vím, že se jim nemůžu podobat, to jsou hvězdy, ale jsou pro mě prostě inspirace, pro další mé počínání.

Když jsem tak srovnávala ty dva soubory, ve kterých jsem byla, nestačila jsem se divit. Je to o lidech, na které narazíte. Jsem moc ráda za každou zkušenost, ale...občas to pořád zamrzí.

Snad se Vám článek líbil

Napište mi, s jakými lidmi se setkáváte Vy? Máte zkušenosti s opovrhováním? Nebo s něčím podobnýn?

Hezký zbytek dne

Marťa