Úchylky

Ahoj, k tomuto článku mě inspirovala hodina psychologie. Byla na téma : Normalita osobnosti.

Píši tu o svých koníčcích, které nejsou až tak obvyklé. Taky mi občas připadá, že nejsem normální, a i mi to mé okolí dává najevo. Na druhou stranu se uklidňuji tím, že mám pouze úchylku.

A právě o úchylkách ve sběratelství to dneska bude.

Řekla bych že dost lidí sbírá různé předměty. A to špatně rozhodně není, ale kde je mez?

Když jedu na výlet, nestarám se o nic jiného, než abychom narazili na nějaké informační centrum, a tam jsem si mohla nakoupit, to co potřebuji. Pohledy jsou podle mého názoru taková vzpomínka na cesty s vašimi nejbližšími. To samé si myslím i o turistických známkách. Je to něco hmotného, co máte u sebe a můžete se tím pochlubit. Samozřejmě fotografování vůbec nepodceňuji, ale v dnešní době máme fotky pouze v elekronické podobě, uložené v počítači. Dost často vzpomínám na ty časy, kdy se ještě kupovaly filmy. Tohle bych řekla, že je celkem v normě. Otázkou je, jestli se to dá říci i o těch kamenech. Na to se moje okolí kouká spíš divně. Dost často se mě lidé ptají: " A to tě to pořád baví?" A já bez rozmyslu říkám: " Ano baví." Mám totiž chuť, vždy když něco najdu, to běžet ukázat ostatním. Pořád a pořád nosím domů stejný typ kamene. A to záhnědu. Je to odrůda křemene, a dost se mi líbí, tvoří úžasné krystaly, které mě omámily. Mám svá vytypovaná místa, kde pokaždé alespoň jednu objevím. Mám už jich plnou krabici. A začínám se bát, že za chvíli nebudu vědět, kam je dávat.

Často se setkávám se špatnou odezvou. Sbírat kameny, podle některých lidí, asi normální není. Jak se ale znám, určitě v tom budu pokračovat.

Také miluju takové ty velké balvany v lese, pokryté mechem. Ještě když u toho zurčí potůček. To je moje.

Úchylek je nespočet. Vemte si, kolik existuje filatelistů. Spousty mužů sbírají zátky od piva nebo pivní tácky.

Další úchylky mohou být úplně jiného rázu, například ujetost ohledně barev. Taky si určitě vzpomenete na dětská léta a malé holčičky, celé v růžovém.

Špatné to je podle mě až ve chvíli, kdy jsou lidé nervově zhroucení kvůli tomu, že určitou věc nemají, nebo třeba ani nemůžou mít, z jakéhokoliv důvodu. Nebo že mají věcí až po stropy a nemůžou v bytě už normálně žít.

Zajímalo by mě, co sbíráte, popřípadě jakou máte úchylku a s jakou odezvou se setkáváte.

Doufám že v tom nejsem sama a že se podělíte se svými zkušenostmi.

Přeji pěkný zbytek dne

Marťa